Nic na světě se nemění – jen kostýmy a kulisy, tvrdí Zpětné zrcátko při historických ohlédnutích. Věčnou konstantou je i fakt, že ráno slunce vyjde na východě a pak rychle míří na západ, i když komunista a herecký ochotník Julius Fučík – který se proslavil rolí profesora Horáka – se to snažil zpochybnit tvrzením, že na východě leží země, kde zítra znamená včera. Neměnný je i cyklus jaro, léto, podzim, zima, který katastroficky postihoval bolševické zemědělství a bránil, aby na scelených lánech vykvetl sám od sebe blahobyt. Většina z nás se obvykle už od poloviny února, syta bramborového salátu a zimních radovánek, těší na předjaří, kdy šum křídel skřivanů slibuje, že i letos tito poslové jara přece jen přiletí. Tušení zrodu změny žene v těchto dnech mízu i brouky na světlo boží. Mravence, stonky květin, ale i všechny rusy a šváby v přesvědčení, že přišla jejich chvíle, tlačí teritoriální pud vzhůru či vpřed. Zpětné zrcátko si povšimlo, že tyto cykly jsou pozorovatelné i u lidské havěti a že z lidských druhů láká únor nejvíc komouše.Zpět na zdroj článku