Číst knihu příběhů skrytých v mobilech z pera redaktora Reflexu Milana Tesaře patří dnes k dobrému vyzváněcímu tónu. Dlužno podotknout, že přenosným telefonním přístrojkům jsem přišel na chuť se značným zpožděním, až někdy v roce 2002 nebo ještě později. Do té doby jsem se bez nich výborně obešel, a především jsem označení „mobil“ používal pro různé kinetické předměty a strojky, tu závěsné, tu na perko, poháněné horkým vzduchem, vodní párou, kapkami vody anebo průvanem, luftcukem či cukluftem ku potěše uživatelů.Zpět na zdroj článku